>> „Tak co, Veru, jsi konečně doma?“
>> Jak probíhají repatriační lety?
>> Je karanténa povinná pro všechny vracející se zpět do ČR?
Reaptriační let byl uspořádán českou vládou ve spolupráci s vietnamskou vládou (na organizaci se podílelo především české velvyslanectví v Hanoi) a vietnamskou aerolinkou Bamboo Airways, která se k datu 29.3. chystala spustit dlouho očekávaný přímý spoj Hanoi – Praha.
„První přímý let mezi Vietnamem a ČR jsme si představovali trochu jinak, za dnešní premiéru jsme ale neskutečně rádi. 😅 Díky několikadennímu úsilí Velvyslanectví ČR dnes ráno nastoupilo na palubu repatriačního a humanitárního letu Hanoj – Praha celkem 286 pasažérů, z toho 204 občanů ČR a 82 občanů dalších států EU. 🇨🇿🤝🇪🇺
Spolu s nimi byly naloženy také statisíce roušek, respirátorů a dalšího potřebného zdravotnického materiálu určeného pro ČR. Děkujeme všem, kdo se na tom podíleli…no a šťastný let domů!“ (https://www.facebook.com/CzechEmbassyHanoi/)
Abych tedy odpověděla na vaši otázku – ano, 25.3. jsem se vrátila do ČR.
Jak jsem se o repatriačním letu dozvěděla?
Tahle situace je vlastně ukázková pro „emergency případy“. A jak už to tak bývá, z každé krizové situace lze vyvodit nějaké to ponaučení nebo dobrý tip do budoucna pro všechnycestovatele i dobrodruhy. Buďme pozitivní, corona a zavřené hranice tu nebudou do nekonečna. 🙂
BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM!
Všem cestovatelům doporučuji před odjezdem zaregistrovat se do systému DROZD – Dobrovolná registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí (https://drozd.mzv.cz/).
Také doporučuji, jak vidíte, z vlastní zkušenosti, uložit si, ale i vytisknout na založit kontatkní údaje na českou ambasádu v zemi, kterou se chystáte navštívit (kontaktní osoba, tel. číslo, email, adresa).
Pro všechny případy mít v ČR rychlou spojku – člověka, kterého lze v krizové situaci kontaktovat na telefonu, na Messengeru (doporučuji především v Asii používat aplikaci Whats App, která „nepadá“ tak často jako FB).
A samozřejmě, sledovat místní i české zpravodajství a aktuality. I když nejsem zastánce televizních novin apod., je dobré vědět, co se v dané zemi zrovna děje (např. jsem denně sledovala Ministerstvo zdravotnictví jak ve Vietnamu, tak v ČR, abych věděla, jak se „corona situace“ vyvíjí).
O repatriačním letu jsem se dozvěděla nejprve z FB stránky české ambasády, následně mne informoval i systémem DROZD. V případě mého zájmu o návrat do ČR bylo zapotřebí zaslat na email české ambasády osobní údaje, číslo pasu a vyčkat bližších informací o odletu. V příchozí komunikaci však bylo několikrát zmíněno, že se jedná o zamýšlený let, který stále ještě není potvrzen a může se stát, že se nakonec neuskuteční.
„Dobrý den,
informaci nemohu potvrdit, letadlo je zatím v jednání. Pokud bude, bude to okolo 25.3.2020 (může se změnit) a poletí z Hanoje.“
A jak let probíhal?
Letištní hala zela prázdnotou – žádní turisté, téměř žádní zaměstnanci. V půl páte ráno bylo letiště v Hanoi otevřeno jen z jednoho důvodu, aby odbavilo repatriační let do Prahy. Na tabuli s odlety blikalo ještě několik letů, většina z nich však byla zrušena. Za velké slávy a přítomnosti kamer nás všechny, po detailní dezinfekci během boardingu, zaměstnanci letiště nasoukali do letadla. Přímý let trval 12,5 hod. a na palubě nás obsluhovali letušky a stevardi zakuklení od hlavy až k patě ve speciálních ochranných oblecích, s ochraným štítem a, samozřejmě, s rouškami. Všichni cestující museli mít po dobu letu nasazené roušky. Když jsem se během letu kolem sebe rozhlédla, měla jsem pocit, že snad sedím v letadle, které je součástí nějakého pokusu a my jsme vzorek lidstva, který převáží do laboratoře na opuštěném ostrově. 
Po příletu do Prahy, opět za účasti reportérů nejen České televize, jsme byli vypuštěni do země zmítané „coronou“. Co mě ale zaráží, dle instrukcí české ambasády měla být každému cestujícímu před odletem změřena teplota – což neproběhlo. Následně jsem čekala, že alespoň po příletu do Prahy budou na letišti probíhat kontroly a bude cestujícím změřena teplota – ani tady se však nic takového nedělo. A tak si říkám, jak je možné, že i na malém vlakovém nádraží v Danangu jsou tyto kontroly zavedeny a paradoxně na pražském letišti, kam se touto dobou repatriačními lety vrací desítky nejen Čechů, kontroly podobného rázu neprobíhají?
Často se také ptáte, kolik stála tahle „exkluzivní letenka do ráje“. Nic. Vezmeme-li to z gruntu, cesta sem, do ČR, byla hrazena českou vládou, cesta financovala viatnamská vláda. A to z jednoduchého důvodu. Letadlo při návratu zpět nabralo Vietnamce, kteří se v ČR ocitli ve stejné situaci jako mnoho Čechů v zahraničí. Nemohu však tvrdit, že všechny repatriační lety jsou poskytovány cestujícím zdarma – letěla jsem jen tenhle jeden! 😀
Jak je to s tou karanténou?
Protože Vietnam není řazen mezi rizikové země (kam paří např. Itálie, Francie, Rakousko, Španělsko, úplný seznam najdete zde https://koronavirus.mzcr.cz/staty-sveta-s-vysokym-rizikem-prenosu-nakazy/ ) není pro cestující z této země povinná 14denní karanténa.
Naopak Vietnamci vracející se domů musí po příletu z Evropy strávit v karanténě 30 dnů!
Za těmito všemi fakty se ale ukrývá i osobní úvaha, která mne celý týden, až do návratu domů nenachala klidně spát: „Mám se vracet do ČR?“
V takovéto situaci se člověku honí hlavou všechny možné aspekty – rodina, zdraví, práce, finance,..
Srdce volnoběžky říkalo, zůstaň tady, naopak hlava se bránila a udávala racionální důvody, proč se vrátit zpátky. Let, nalepená na malé kulaté okýnko, jsem sice obrečela, ale jak vidíte, jsem zpět v ČR.
Proč jsem se tak nakonec rozhodla? Protože, stejně jako jin a jang jsou dva opačné principy, které fungující na základě jejich vzájemné harmonie – převedeme-li si tento princip na člověka, aby byl šťastný a spokojený se svými rozhodnutími – hlava i srdce musí být v harmonii přesně jako jin a jang. A ty moje, ať už při pomyšlení na variatnu zůstat nebo vrátit se, nebyly. A vlastně díky za to. Přiznám se, že nejsem ráda, že tu jsem z mého „já“ osobního pohledu – v rizikové zemi s povinnou karanténou, bez dostatku roušek a hygienických prostředků. Také jsem se dobrovolně vzdala svobody (možná i na rok nebo dva). Ale odhoďme stranou sobectví a jájáčkování a mysleme na rodinu a nejbližší. Ať se svět zdá nejrůžovější přes všechna Facebook a Instamédia, nikdy nevíme, co opravdu zrovna prožívá soused, kolegyně v práci, naši přátelé nebo rodina, ať ve světě řádí corona nebo ne. Ale je dobré dát najevo našim blízkým a těm, na kterým nám záleží, že tu jsme pro ně a v případě potřeby jsem ochotni nabídnout pomocnou ruku. A tak jsem ráda, že jsem zpět – ne kvůli nim, ale pro ně. Pro vás.
Tímto bych však nerada zněla nevděčně vůči lidem, co se podíleli na repatriačním letu – patří jim velký dík za jejich úsilí a snahu. Věřím, že mnohým pomohli v nouzi znovu se vrátit do domova.
Všem vám přeji, ať neztrácíte dobrou náladu a úsměv ve tváři.
PS. A protože teď je ta pravá chvíle pustit se do těch věcí, na které doposud nebyl čas.. beru to za své a vy se máte na co těšit! 🙂
Leave a reply